Kniha 2 Kapitola 18

Úryvok z knihy Robin de Rouiter: Třináct satanských pokrevních dynastií. Konec svobody národů se blíží . II. díl , kapitola 18

Miniobsah:

Pôvod Hitlera (str. 76-77)
Hitlerova mladosť (str. 77-78)
Cesta k moci s pomocou komunistov (str 79)
Podpora zo strany západných mocností (str. 79,80)
Podpora zo strany amerického priemyslu (str. 80-86)

 

 

Kapitola 18

Adolf Hitler: Rodinná záležitost

„Muž bez smyslu pro dějiny je jako člověk bez uší a očí.“ Adolf Hitler


Jak se mohlo podařit stát se německým říšským kancléřem muži, který neměl vyšší vzdělání a v první světové válce to nedotáhl ani na poručíka?

Od Hanse Franka, Hitlerova osobního právníka, který byl později odsouzen k smrti, se nám dochovalo tvrzení, že Hitler byl pod vlivem Patricka Hitlera, syna svého ne-

76

 

vlastního bratra Aloise. Ten měl údajně napsat, že by Adolf Hitler měl ve vlastním zájmu pomlčet o jistých okolnostech z rodinné historie. Podle Hanse Franka by se totiž mohlo přijít na jeho možný židovský původ. Hans Frank měl údajně od Hitlera dostat za úkol věc ověřit. Frank zjistil, že Hitlerova babička, Anna Schicklgruberová, pracovala jako služka v bohaté rodině židovských bankéřů. Podle Franka měl být tehdy devatenáctiletý syn bankéře Hitlerovým dědečkem.

Početné další prameny zmiňují barona Rothschilda z Vídně jako Hitlerova dědečka, jako např. spisovatel a psychoanalytik Walter Langer, který ve své knize „The Secret Wartime Report – The Mind of Adolf Hitler“ (Tajný válečný protokol. Mysl Adolfa Hitlera, New York 1972) zmiňuje řadu pozoruhodných skutečností, jež zmíněnou tezi potvrzují. Langer se při tom opírá o důvěrnou zprávu americké Office of Strategic Service (OSS). Podle ní rakouský ministr Dollfuß roku 1934 přikázal tajné policii pro zkoumat Hitlerův původ. Policie zjistila, že Hitlerova babička, Maria Anna Schicklgruberová, pracovala jako služka v rodině barona Rothschilda.

V roce 1837 otěhotněla. Poté, co to Rothschildové zjistili, poslali ji porodit do nemocnice v jejím rodném městě Strones. Po anexi Rakouska Hitlerem 13. března 1938 mělo být ve spisech jméno změněno na „Frankenberger“! Protože však neexistovaly žádné informace o muži jménem Frankenberger, bylo pátrání později zastaveno.

Ve Strones poté Anna Schicklgruberová porodila syna, jemuž dala jméno Alois. Odmítla však úřadům sdělit jméno otce. V letech 1837 až 1851 pak měla od Rothschildů dostávat alimenty. Kromě toho také měla mít po léta písemný styk s Rothschildy.164 Maria Anna Schicklgruberová se později provdala za mlynáře jménem Johann Georg Hiedler. O několik let později se matka a nevlastní otec rozhodli nechat změnit Aloisovo příjmení na „Hiedler“. Zjevně písemnou chybou faráře se tak 6. června 1876 poprvé objevuje jméno „Hitler“.


Otec Adolfa Hitlera byl třikrát ženatý. Adolfova matka, Klara Pölzlová, byla o 23 let mladší než Alois, jehož byla třetí ženou. Adolfův mladší bratr Edmund (pojmenovaný po Edmundu Rothschildovi?) zemřel, když prvnímu bylo jedenáct let.

Hitlerova matka zemřela 21. prosince 1907 a byla pochována na Štědrý den. Mladý Adolf nesl její smrt velmi těžce a zůstal stát u jejího hrobu ještě dlouho po odchodu ostatních příbuzných. Svět se mu zhroutil. Počátkem roku 1908 odjel do Vídně. Tam se jeho stopa na dlouhou dobu ztrácí. Víme jen tolik, že v říjnu téhož roku, tedy deset měsíců po matčině smrti, nebyl přijat na Uměleckou akademii a odmítla jej také Škola architektury.

Hitler tehdy žil v židovském mužském útulku. Většina jeho přátel byli Židé. Židovský přítel Reinhold Hanisch mu pomáhal s prodejem jeho obrázků. Hanisch ve své knize „I was Hitler’s Buddy“ (Byl jsem Hitlerovým kamarádem) píše, že Hitler Židy v žádném případě nenáviděl.165 Hanisch si Hitlera často dobíral pro jeho velká chodidla a židovské vzezření: „Hitler tehdy vypadal hodně židovsky, takže jsem mu žertem říkal, že musí mít židovskou krev. Takový hustý vous by jen sotva mohl růst na tvářích křesťana. Kromě toho měl chodidla velká jako pouštní nomádi.“166

————————————-

164Walter Langer, The Secret Wartime Report – The Mind of Adolf Hitler, New York 1972, 131.

165Tamtéž, 131.

166Tamtéž, 132.

77

 

Jak již řečeno, po příchodu do Vídně se Hitler na delší dobu ztratil z obzoru. Události prvních deseti měsíců jeho pobytu ve Vídni jsou zahaleny neproniknutelným tajemstvím, do nějž oficiální historiografie dodnes nedokázala vnést jasno.167

Bylo by zajímavé vědět, s kým a z čeho oněch prvních deset vídeňských měsíců žil. Víme pouze, že při odchodu z Lince měl jen velice málo peněz; rozhodně ne dost na to, aby z nich mohl žít téměř celý rok, aniž by si něco přivydělal nebo byl někým podporován. Není žádný důkaz, že by během té doby pracoval. Jak to tedy bylo možné?

Ilumináti nezřídka falšují údaje a určité události zatajují.

Tak např. v letech 1912-13 žil Hitler osm měsíců v Anglii a v Irsku. Proč všichni historici tuto důležitou okolnost zamlčují? Co tam měl tenkrát Hitler co pohledávat? Bridget Hitlerová ve své knize „The Memoirs of Bridget Hitler“ potvrzuje, že Hitler v letech 1912 a 1913 skutečně v Anglii a Irsku žil. Podle Grega Halletta byl Hitler tehdy školen v British Military Psych-Ops War School v britském Devonu a v Irsku. Bridget Hitlerová tvrdí, že se Hitler po celý čas zabýval studiem jistých písemností. Hallett píše, že šlo o speciální cvičení. Podle toho byl již tehdy připravován na svou roli!

V Hitlerově případě se dozvídáme, že podle padělaných údajů zemřela jeho matka až v prosinci 1908, tedy o rok později, než se obecně má za to. Oficiálně se uvádí, že Hitler až do té doby žil doma. Zmatek kolem úmrtního dne jeho matky není náhodný: jak se zdá, Hitlerovi židovští prarodiče, kteří tenkrát ve Vídni žili, ho k sobě vzali a podporovali jej.

Na podporu této teze existuje indicie: Podle tajné zprávy tajné služby OSS neměl Hitler po odmítnutí Uměleckou akademií úspěch při hledání trvalejšího zaměstnání.

Při pozorné četbě Hanischovy knihy vidíme, že Hitler by si býval mohl s nevelkou námahou zajistit poměrně slušný příjem a svou životní situaci zlepšit malováním akvarelů. Ale to nechtěl. Místo toho stále sestupoval po společenském žebříčku, až byl nakonec nucen žít mezi lidskou spodinou. Jak Hanisch píše, Hitler byl znám nejen svým obdivem k Rothschildům. Když se jemu a Hitlerovi vedlo mimořádně špatně, šli spolu za bohatým Židem, kterého Hitler nazýval svým otcem. Velmi pravděpodobně zde Hanisch zaměnil „otce“ s „dědečkem“.168 Byla by to jistá indicie, že Hitler byl ve styku se svými židovskými prarodiči.

Hitler si byl podle všeho dobře vědom, že má židovského dědečka. Svůj původ však vždy pečlivě tajil. „Moji političtí odpůrci se nesmějí nic dovědět o mém původu ani o historii mé rodiny,“ řekl roku 1930.

V roce 1938 nechal Hitler rodné městečko svého otce (Strones) přeměnit na vojenské cvičiště (Allensteig). Nařídil rovněž zlikvidovat svého židovského přítele Hanische! Ten byl zatčen a zemřel pravděpodobně na infarkt.

Počátkem září 1945, tedy krátce po válce, v novinách „Neues Deutschland“, redigovaných pod americkým dozorem, vyšel článek, podepsaný Müllerem, prvním Hitlerovým životopiscem. Hitler jej svého času pověřil sepsáním Vůdcovy biografie. Při zkoumání materiálů také on objevil, že Hitler pocházel od Rothschildů. Hitler mu poté zakázal v biografii rodinnou historii zmínit. Po válce pak životopisec tuto velice zají-

————————————-

167Tamtéž, 204.

168V němčině je taková záměna při ledabylé výslovnosti vysvětlitelná podobností slov „Vater“ (otec) a „Großvater“ (dědeček); pozn. překl.

78

 

mavou informaci o historii Hitlerovy rodiny zveřejnil v novinách „Neues Deutschland“ (září 1945).


S pomocí komunistů

Jen málokdo ví, že se Hitler nedostal k moci na základě skvělého volebního výsledku NSDAP, nýbrž s pomocí komunistů a sociálních demokratů.

STRANY MANDÁTY
nacionální socialisté 196
sociální demokraté (SPD) 121
komunisté (KPD) 100
centristé 70
Strana německo-národní 52
ostatní strany 45
mandáty 584

Podíváme-li se kriticky na uvedená čísla, musíme si hned položit otázku, proč marxistické strany SPD a KPD nezabránily Hitlerovu vzestupu k moci. Obě měly nakonec podporu 12 milionů voličů. Většinou to byli dělníci, kteří vědomě volili komunisty a socialisty; od nich by se nejspíše čekalo, že se budou starat o své politické záležitosti. Kde zůstala Rudá fronta (Rotfront), úhlavní nepřítel nacionálních socialistů? Plných 14 let se po celém Německu cvičila v protestních shromážděních a pouličních nepokojích. V roce 1920 se jí dokonce podařilo zmařit první Hitlerův pokus dostat se k moci. Co se asi stalo, že nejmocnější marxistické strany veškerou moc najednou přenechaly Hitlerovi zcela dobrovolně a bez boje?169

29.ledna 1933 říšský prezident Paul von Hindenburg odstoupil z úřadu a den poté jmenoval Hitlera svým nástupcem. Na věci je udivující skutečnost, že se tak nestalo většinou pravicových stran, nýbrž že to bylo možné teprve prostřednictvím KPD a SPD, které nyní bez boje složily zbraně. Vezmeme-li v úvahu fakt, že žádná z těchto politických stran nebyla ve vlastním smyslu slova demokratická, přímo se nám vnucuje jediné možné vysvětlení: Marxistické strany selhaly, protože k takovému jednání byly přidrženy naší „světovou elitou“. Hitler měl mít volnou ruku!170


S pomocí Chamberlaina a Daladiera

Jak si vysvětlit záhadný vztah Hitlera a jeho protivníků? Při pozornějším zkoumání totiž můžeme odhalit jedinečné schéma v sledu událostí: pokaždé, když se Hitler dostal do obtíží, přišla mu zvenčí nejen podpora; v jistém smyslu mu jeho protivníci do konce ukazovali východisko! Je-li na Hitlerovi něco opravdu tajemného, pak je to jistě toto zvláštní schéma událostí. Samotné události mluví pro to, že zde byl generální plán, který se pak projevoval i ve druhé světové válce.

Ivan Majskij byl v letech 1932 až 1943 sovětským velvyslancem v Londýně. Podle jeho slov to nebyl nikdo jiný, než anglický premiér Neville Chamberlain a jeho fran-

————————————-

169Srv. Dieter Rüggeberg, „Anmerkungen und Ergänzungen“, in: Ivan Maisky, Wer half Hitler? (Kdo pomohl Hitlerovi?), Wuppertal 1992, 233-249.

170Emil Aretz, Hexeneinmaleins einer Lüge, Pähl 1970, 122

79

 

couzský kolega Edouard Daladier, kdo podporovali Hitlera a jeho reakcionářskou politiku.171 Ve své knize „Kdo pomáhal Hitlerovi?“ Majskij píše: „Mnohé skupiny se chtěly postavit na odpor agresi Německa a Itálie, ale moc byla v rukou politického centra reakční buržoazie. Nejreakčnější skupina byla známa jako clivende (synonymum za ilumináty) a scházela se v salonu Lady Astorové.172 Skupina clivende pranýřovala blo kádu Německa a Itálie.“ Podle Majského nabyl tento postoj na vlivu a dosáhl vrcholu roku 1937, kdy se Chamberlain stal premiérem a Lord Halifax tajemníkem v ministerstvu zahraničí. Tehdejší insider Majskij pokračuje: „Skupinou clivende převzaté postavení pak vedlo k britské a francouzské podpoře Hitlerovy politiky. Později se k nim přidaly i jisté kruhy v Americe, Rakousku, Španělsku a Československu.“

V důsledku sílícího tlaku britského obyvatelstva i zemí, ohrožených anexí Hitlerem nebo Mussolinim, byli ilumináty kontrolovaní politici nuceni zachovávat alespoň zdání. Čistě navenek dělali k uhájení míru všechno, co bylo v jejich silách.

Spojenectví mezi Sovětským svazem, Anglií a Francií na obranu proti možné agresi ze strany fašistických států Německa a Itálie selhalo jako už tolik dřívějších dohod mezi těmito zeměmi, protože bylo poznovu ilumináty sabotováno. Chamberlainova britská vláda měla stejně tak málo jako Daladierova francouzská v úmyslu takového spojenectví se účastnit a naopak všemi prostředky se pokoušely mu zabránit. V důsledku postojů těchto dvou zemí bylo vyjednávání v srpnu 1939 ukončeno. Zde je klíčový důkaz systematického spiknutí, které pak vedlo ke strašlivé válce.

Tehdy existovalo více než 50 mírových iniciativ z neutrální nebo mezinárodní strany s cílem zabránit světové válce.173 Na jejich základě bylo ještě možné propuknutí hrozné války zabránit. Mocnosti za kulisami v Berlíně, Washingtonu a Londýně však rozhodly jinak! Válce šlo zabránit, kdyby se proti fašistickým zemím postavila rychle a efektivně jednající fronta. Kdo jí však stál v cestě? Není pochyb o tom, že jediná realistická dopověď na otázku zní: „ilumináti“.


S pomocí naší globální elity

Mohl Hitler sázet na podporu iluminátů? Byl součástí jejich podrobného plánu? Školili jej, podporovali a starali se o něj již od jeho mladých let ve Vídni tak, aby se mohl jednou stát německým kancléřem?

Jak jsme si již řekli, Hitler se po příchodu do Vídně na velmi dlouhou dobou ztrácí z obzoru – a nebylo to poprvé!

Oficiálně zůstal Hitler v letech 1910 až 1913 ve Vídni. Ať je tomu konečně jakkoli, jisté je tolik, že v čase od ledna 1911 do 24. května 1913 o něm nejsou žádné informace. Je to také jediné období v Hitlerově životě, kdy nebyl fotografován a nejsou ani žádní očití svědci, kteří by mohli potvrdit, že byl ve Vídni nebo někde jinde v Rakousku. Zde se jedná o chybějící roky v jeho životě, představující tajemství pro všechny historiky. Kde byl Hitler v době, kdy mu bylo 21 až 23 let? V knize Brigid Hitlerové „My Brother in Law Hitler“ (Můj švagr Hitler) čteme: „V listopadu 1912 přijel Hitler vlakem do Liverpoolu a zůstal u nás do dubna 1913.“ Hitler tam však nepřijel z Vídně. Když dorazil, byl oblečený a vybavený pouze na krátkou cestu, ne na delší pobyt. Bri-

————————————-

171Ivan Majsky, Wer half Hitler?, Wuppertal 1992, 222.

172Rodina Astorů je jedním z předních iluminátských rodinných seskupení.

173Hans Meier, Gescheiterte Friedensinitiativen 1939-1945, Tübingen 2004, 33.

80

 

gid Hitlerová: „Hitler byl naprosto vyčerpaný. V obličeji měl špatnou barvu a podivný výraz v očích. Jeho bledost a únava byly tak výrazné, až jsem se obávala, že je nemocný, a hned po večeři se také stáhl do ústraní. Hitler byl nejen slabý a bezmocný, ale měl i mnohé psychologické problémy.“ Během pobytu u nevlastního bratra Aloise a své švagrové studoval brožury o psychologickém vedení války, tištěné v němčině britskými a irskými válečnými školami. Tento materiál žárlivě střežil a do nekonečna jej pečlivě studoval. Celý Hitlerův zjev i jeho jednání byly symptomy chátrání (přeměna podvědomí člověka). Působil dojmem, jako by rázem opustil prvních dvacet let své ideologie a byl nahrazen tajným mistrem.

Ve své knize „Hitler was a British Agent“ (Hitler byl britský agent) Greg Hallett tvrdí, že od února do listopadu 1912, tedy předtím, než navštívil svou rodinu v Liverpoolu, strávil Hitler devět měsíců školením v Anglii a v Irsku, kde byl cvičen na roli německého kancléře.

Historici příběh Hitlerovy cesty do Irska a velké Británie zpochybňují. Oficiálně žil jako tulák ve Vídni. Nakonec, ať je tomu jak chce, neexistuje pro to v danou dobu jediný spolehlivý svědek. Knihy Brigid Hitlerové, Grega Halletta i dalších, jako např. Davida Gardnera „The Last of the Hitlers“ (BMM, 2001) nedokazují pouze, že je zde překvapivě chybějící časové období v životě Hitlera, ale také odhalují, že strávil 22 měsíců cestováním po Anglii a Irsku.174

Jak jsme již v prvním dílu viděli, byl iluminátskými rodinami vytvořen předpoklad pro Hitlerův vzestup k moci.

Griffin v knize „Wer regiert die Welt“ (Kdo vládne světu?) píše: „Z detailních výpovědí Kilgoreho výboru amerického senátu 1945 během slyšení o likvidaci německých válečných zdrojů vyplývá, že když nacisté přišli 1933 k moci, mohli již konstatovat, že od roku 1918 došlo k mimořádnému pokroku v hospodářských i průmyslových přípravách Německa na válku. Vydatné příspěvky amerického kapitálu, které v souladu s Dawesovým plánem od roku 1924 plynuly do Německa, vytvořily základnu, na níž byla postavena Hitlerova válečná mašinérie.175 Již za Brüningovy vlády kancléřský úřad odhalil, že značné finanční částky plynuly ze zahraničí na zdánlivě nepodezřelá Hitlerova konta u Bayerische Veriensbank.“176

Nechceme zde opominout ani zmínku o tom, že Hitler byl zčásti podporován také německými průmyslníky a různými organizacemi. Tyto peníze pocházely většinou z fondů na potírání teroru, a kromě toho z pojistných prostředků, které se nyní používaly k zakoupení si Hitlerovy přízně. Od roku 1932 ostatně finanční pomoc nešla přímo ani na Hitlera, ani na jeho hospodářské správce, nýbrž na Deutschnationale Volkspartei (DNVP) a na Deutsche Nationalpartei (DNP). Německý spisovatel a historik Walter Görlitz prokazuje, že Hitler do roku 1928 nedostal žádné peníze od německého ocelářského průmyslu. Tvrdí se, že dostával finanční podporu od nejvyšší finanční instituce Francie. A tou nejvyšší finanční institucí byl tehdy přesně jeden muž: baron Rothschild! Otto Rudolf Braun ve své knize „Hinter den Kulissen des Dritten Reiches“ (Za kulisami Třetí říše, 1987) uvádí následující: „Hitler byl podporován němec-

————————————-

174V oficiální literatuře se uvádí, že Hitler rozuměl nejen hollywoodským filmům bez titulků, ale i diplomatickým rozhovorům bez tlumočníka. Kde se tak dobře naučil anglicky? – Pozn. editora.

175Dawesův plán pochází hlavně od J. P. Morgana.

176Vhodným doplňkem tématu jsou „Rakovského protokoly“ v dodatku knihy Ulricha Fleischhauera, Pravé Protokoly sionských mudrců; pozn. editora.

81

 

kým hospodářstvím v mnohem menším rozsahu nežli se všeobecně tvrdilo a tvrdí; Hitler byl však zahraničními penězi podporován mnohem a mnohem víc, než se dnes přiznává.“

Jak ještě dále uvidíme, byli to převážně němečtí průmyslníci, kteří Hitlera financovali, přesněji řečeno ředitelé iluminátských kartelů, začleněných do amerických společností, pokud sami nebyli přímo nebo zčásti jejich vlastníky. Anthony C. Sutton ve své knize „Wall Street and the Rise of Hitler“ (Wall Street a Hitlerův vzestup) uvádí, že Hitlerovými sponzory naprosto nebyly čistě německé firmy ani německé obchodnické rodiny. S výjimkou Thyssena a Kirdorfa se ve většině případů jednalo o multinárodní koncerny se sídlem v Německu.177 I. G. Farben, AEG (Allegemeine Elektrizitätsgesellschaft) a DAPAG (Deutsch-amerikanische Petroleums AG) byly od 20. let vybudovány s pomocí amerických kreditů. Ještě na počátku 30. let byli řediteli těchto koncernů do jednoho Američané a rozhodující podíly byly v rukou amerických podnikatelů.

Hitlerův přítel a důvěrník Alfred Rosenberg dvakrát, 1931 a 1933, prostřednictvím předsedy správní rady Royal Dutsch Shell, Sira Henry Deterdinga, obdržel příspěvek od domu Rothschildů. Gigantický podnik anglicko-holandského obchodníka Henry Deterdinga je dodnes společným vlastnictvím Rothschildů a holandské královské rodiny. Společnost měla rozhodující podíl na Hitlerově vzestupu.

Vícekrát se prokázalo, že Deterding již roku 1921 osobně podpořil Hitlera. Tak např. v biografii Glyna Robertse „The Most Powerful Man in the World“ (Nejmocnější muž světa) čteme následující: „Jak oznamuje holandský tisk, Deterding nechal Hitlerovi poukázat ne méně než čtyři miliony guldenů v době, kdy jeho strana byla ještě v plenkách.“ Spolehlivé anglické prameny dodávají důkaz, že Sir Henry Deterding po mohl „projektu Hitler“ velkorysým finančním darem překonat kritickou fázi.178 Do roku 1933, tedy v době, kdy v čele Royal Dutch Shell stáli Peter Montefiore Samuel a Sir Robert Waley Cohen, byl Hitler koncernem podpořen celkem přibližně 50 miliony marek. Rothschildové tím byli po Warburgovi druhým největším sponzorem Hitlera.179 V článku novin „Neue Zürcher Zeitung“ z 20. října 1998 židovský historik Herbert Reginboin prokazuje, že American Chase National Bank v New Yorku byla tehdy nejdůležitější bankou pro německé podniky. Banka Chase svého času spolufinancovala německou válečnou mašinérii, ale také německé tajné služby v Severní i Jižní Americe. Během války banka Chase pokračovala v obchodech s německou okupační mocí i s gestapem v Paříži. Po válce byli američtí bankovní ředitelé sice obviněni za svou údajnou účast na válečných zločinech, ale nikdy nebyli odsouzeni! V knize Kdo vládne světu? naráží Griffin na roli, kterou v Hitlerově Německu sehrál americký velvyslanec William E. Dodd. Ten si 15. srpna 1936 zapsal do deníku: „V současnosti zde má víc než 100 amerických firem sesterské společnosti nebo dohody o kooperaci. DuPont má vNěmecku tři spojence, podporující zbrojní obchody. Jeho hlavním partnerem je I. G. Farben Company. V prosinci 1933 na ni Standard Oil Company (newyorská sesterská společnost v majetku Rockefellera) převedla dva miliony dolarů a každý rok dostává dalších 500 000 dolarů na produkci pohonných hmot pro případ války. Standard Oil

————————————-

177Anthony C. Sutton, Wall Street and the Rise of Hitler, 1999, 88.

178William Engdahl, Mit der Ölwaffe zur Weltmacht: Der Weg zur Neuen Weltordnung, Wiesbaden 1993, 131.

179Wolfgang Eggert,Im Namen Gottes, Band 3, München 2001, 47.

82

 

může své zisky realizovat jen ve zboží, ale této možnosti se téměř nevyužívá. Každý rok sice informuje mateřskou společnost o dosažných výsledcích, ale své převody tam nezmiňuje. Jak mi sdělil šéf představenstva International Harvest Company, její obrat – pravděpodobně na základě růstu zbrojního průmyslu – sice ročně stoupá o 33 %, ale přesto nemá podíl na ziscích. Dokonce i naši výrobci letadel mají tajné dohody s Kruppem, General Motors a Fordem, mají také se zdejšími dceřinými společnostmi obrovský obrat, ale žádné zisky. Zmiňuji tyto skutečnosti, protože se věci nesmírně zkomplikovaly a nebezpečí války vzrostlo.“

Teprve chemickému kartelu I. G. Farben poskytnuté úvěry vynesly Adolfa Hitlera k moci. Bez zahraničního kapitálu by nebyl chemický kartel I. G. Farben, Hitler by se nedostal k moci a nebyla by ani druhá světová válka! Kartel I. G. Farben byl skrytou vrchností řízen pomocí nacionálněsocialistické kontroly myšlení, jak ji prováděl dr. Josef Mengele nejprve v berlínském Institutu císaře Viléma a poté v Osvětimi.

Dlouhá léta bádání pod vedením politoložky dr. Susanne Heimové ukázala, že Anděl smrti nebyl sám. Josef Mengele, o němž se dlouho myslelo, že představoval černou ovci mezi německými vědci za nacistického režimu, byl ve skutečnosti podporován sítí vybraných badatelů, patřících k Institutu císaře Viléma, jehož vědcům bylo propůjčeno více než dvacet Nobelových cen.180 Mengeleho školitel k doktorátu byl mezinárodně uznávaný vědec Otmar von Verschuer, který proslul svým výzkumem dvojčat.181 Peníze pro Institut císaře Viléma pocházely hlavně z Rockefellerovy nadace a vládních ministerstev!182

Úzkou spoluprací německého národa s generálním štábem vznikl vojensko-průmy- slový mocenský konglomerát, díky němuž měla I. G. Farben mnohem větší podíl na zločinech nacistů než jakákoli jiná firma.

Nejpevnější spojení bylo mezi chemickým kartelem I. G. Farben a Rockefellerovou Standard Oil z New Jersey, které obdrželo kredit třiceti milionů rockefellerovských dolarů. Paul Warburg, jeho bratr Max i další klíčové figury z Rockefellerových kruhů byli členy dozorčí rady americké části kartelu I. G. Farben. Rockefellerova Standard Oil a Chase-Bank investovaly v Německu značné částky. Standard Oil spolupracoval s I. G. Farben. Společně provozovaly gumárnu, kde pracovali vězni z Osvětimi. Německo nemá přírodní kaučuk. Protože však byl wehrmacht na gumu odkázán, byla světová válka možná pouze díky výrobě syntetického kaučuku v provozech I. G. Farben.

Standard Oil kromě toho dodával olovnané kapaliny jako přídavné antidetonátory do leteckých i automobilových pohonných hmot, jimiž se zvyšoval výkon benzinových motorů. Bez toho by bylo tehdejší mobilní vedení války nemyslitelné.

Dceřiná společnost Standard Oil, Deutsch-Amerikanische Petroleum AG (DAPAG), měla pobočky v celém Německu.183 Koncern Standard Oil byl v „internacionálních

————————————-

180Network of top scientists helped ‚Angel of Death‘ Mengele, in: The Guardian, 22. březen 2005.

181Susanne Heim, Die reine Luft der wissenschaftlichen Forschung – Zum Selbsverständnis der Wissenschaftler der Kaiser-Wilhelm-Gesellschaft, Göttingen 2002.

182Susane Heim, Research for Autarky: The Contribution of Scientists to Nazi Rule in Germany,

Berlin 2001, 23. Také Kristie Macrakis, Wissenschaftsförderung durch die Rockefeller-Stiftung im Dritten Reich – Die Entscheidung, das Kaiser-Wilhelm-Institut für Physik finaziell zu unterstützen 1934-1939, in: Geschichte und Gesellschaft, 12, 1986, 348-379.

183DAPAG patřila z 94 % koncernu Standard Oil v New Jersey.

83

 

kruzích“ nacistů zastoupen Karlem Lindemannem, ředitelem DAPAG.184 Nejvýznam nější z těchto kruhů vznikl z Hitlerova příkazu. Zpočátku byl nazýván „Kepplerkreis“ (Kepplerův kroužek), později „Kreis der Himmlerfreunde“ (Kroužek Himmlerových přátel). Vynikajícími členy kroužku byli Adolf Hitler, Hermann Göring, Josef Goebbels a Heinrich Himmler. Ten také kroužek organizoval a jemu vděčí za to, že v jeho řadách byli i vážení obchodníci.

Multinárodní koncern s hlavním sídlem ve Spojených státech, General Electric Company, spolu se svým zahraničním partnerem AEG (Allegemeine Elektrizitätsgesellschaft) a Osram nejenže ve dvacátých letech elektrifikoval Sovětský svaz, ale přes své prostředníky financoval i Hitlera. AEG i Osram byly zcela v amerických rukou.185

Když druhá světová válka skončila, byl spojenci vytvořen vyšetřovací výbor, známý pod jménem FIAT, který měl fotografovat a registrovat poškození bombami na továrních budovách německého elektroprůmyslu. K všeobecnému překvapení se ukázalo, že objekty ve vlastnictví iluminátů jako např. AEG zůstaly prakticky nepoškozené. Potvrdila to German Electrical Equipment Industry Report (Zpráva o německém elektrotechnickém průmyslu) z ledna 1947. Jiná zpráva ohledně AEG z 13. března 1947 dochází k následujícímu závěru: „Tato továrna může neprodleně začít s výrobou jemných kovových součástí i s jejich montáží.“186 General Electric je tedy známa nejen svým financováním Hitlera, ale koncern se také zasloužil o zbrojní produkci a navíc se mu podařilo ve druhé světové válce uchránit před bombardováním své průmyslové objekty!187

Roku 1999 přišly „Frankfurter Allgemeine Zeitung“ (FAZ) se zajímavou novinkou. Konzervativní noviny, považované za politicky nezávislé, pod titulkem „Nafta pro Hitlera“ sdělily, že Rockefellerova Standard Oil zásobovala až do roku 1942 Hitlerovo východní tažení pohonnými hmotami (ropou), bez níž by ani jediný tank nemohl jet „pro vítězství“. Bílý dům naprosto jasně věděl, že obrovské množství nafty je dodáváno do Německa přes španělské přístavy!188

Rovněž rodina DuPont dodávala Německu zbraně. Ve dvacátých letech byli členové této rodiny známi jako fanatičtí podporovatelé Hitlera. V Americe založili American Liberty League (Americkou ligu svobody), nacistickou organizaci, šířící antisemitskou propagandu. DuPontové také pomáhali kartelu I. G. Farben s produkcí zbraní.189 Rodina DuPont kontrolovala General Motors a přes tento koncern investovala velké částky do General Aniline & Film, sesterské společnosti I. G. Farben. DuPontové rovněž přispívali velkými dary na NSDAP s cílem přimět Hitlera, aby jako protislužbu nezestát-

————————————-

184Karl Lindemann nebyl pouze předsedou Německé internacionální obchodní komory, ale také ředitelem několika prvořadých bank a početných korporací jako např. HAPAG (Hamburg-Amerika- Linie).

185United States Senate, Hearings before a Subcommittee of the Committee on Military Affairs, Scientific and Technical Mobilization, 78th Congress Session, Part 16, Washington D.C.: Government Printing Office, 1944, 939.

186U.S. Strategic Bombing Survey, AEG-Ostlandwerke GmbH, by Whitworth Ferguson, 31 May 1945.

187Srv. Anthony C. Sutton, Wall Street and the Rise of Hitler, 1999, 71.

188Robin de Ruiter, O Anticristo – Poder oculto detrás da nova ordem mundial, São Paulo 2005, 54.

189I. G. Farben byla přesto v roce 1945 zcela vyvlastněna. Roku 1952 byl koncern rozdělen, mimo jiné mezi Badische Anilinund Sodafrabrik (BASF), tiskárenskou továrnu Hoechst AB a továrnu na barviva Bayer AG.

84

 

nil General Motors v Německu. Před vypuknutím války byl tento podnik největším výrobcem pancéřových vozidel i další mobilní výzbroje.190 Nejvýznamnější roli sehrál General Motors jako dodavatel vojenských kamionů, jimiž Němci přepravovali své jednotky po celé Evropě.

Skupina J. P. Morgan měla zase těsné kontakty s firmou Opel, vyrábějící tanky a jiná pancéřová vozidla.191 Kromě toho mohla tato firma nabídnout odborné znalosti ohledně autopilotů, stavby letadel, leteckých přístrojů a dieselových motorů.

Internacionální koncerny jsou neoddělitelně zapleteny do iluminátských zločinů! V poslední době vychází najevo stále více podrobností o machinacích multinárodních firem během nacistické éry. Tak např. Shell vybavil čerpacími stanicemi Hitlerovy dálnice v celém Německu.

Také firmy jako Coca Cola a IBM patří k obrovskému počtu internacionálních podniků, které profitovaly z Hitlerova válečného tažení. Ve své knize „IBM a Holocaust“ židovský autor Edwin Black dokazuje, že IBM přes řadu dceřiných společností jako Deutsche Hollerith-Maschinengesellschaft obchodovala s nacisty mnohem více, než bylo dosud známo. Postačí jediný příklad: Děrnoštítkové počítače na zpracovávání dat firmy IBM-Hollerith nacisté používali k identifikování všeho židovského obyvatelstva v celé Říši. Také registrování obyvatelstva a dozor nad koncentračními tábory prováděli nacisté pomocí strojů IBM.

Edwin Black ovšem zapomněl zmínit, že za aktivity IBM během války sice odpovídal její zakladatel a dlouholetý ředitel Thomas J. Watson, ale že to byli Rockefellerové a především Rothschildové, kdo drželi v ruce příslušné nitky!

Často se tvrdí, že rodina Bushů se prosadila až obchody s ropou. Ve skutečnosti je však tomu tak, že Bushové za svůj vzestup děkují především Hitlerovi. Mezi oběma stranami existovaly nejen finanční kontakty, ale v širším slova smyslu byly na jedné lodi. Byl to dědeček George W. Bushe, kdo rozmnožil majetek i vážnost rodiny obcho dy s nacistickým Německem a při tom profitoval z nucené práce v Osvětimi! Prescott Bush byl od dvacátých let až do poválečného období ve čtyřicátých letech členem dozorčí rady Brown Brother Harriman Copmpany a předsedou jednoho z nejvýznamnějších finančních institutů na Wall Streetu, Union Banking Corporation (UBC). Spolu se svým tchánem, George Herbertem Walkerem a také s Warburgy kontroloval paroplavební společnost Hamburg-Amerika, jež byla rovněž součástí Harriman Holding Company a kterou nacisté využívali k dopravě svých agentů do Severní Ameriky. Jiné větvi obchodní skupiny Harriman, a sice Harrimann International Co., se roku 1993 podařilo dosáhnout s Hitlerem dohody o koordinaci německého exportu do Spojených států. UBC také mezitím realizovala různé bankovní obchody mimo Německo pro průmyslového kapitána Fritze Thyssena. Thyssen financoval nacistické hnutí od roku 1923 do převzetí moci. Zkoumání v roce 1945 ukázala, že Prescottem Bushem vedená banka měla úzké kontakty s německým ocelářským podnikem, který vedl později v Norimberku obžalovaný Flick. Tento gigantický podnik vyráběl polovinu oceli, třetinu munice i velké množství dalšího materiálu, potřebného pro válečnou mašinérii.

Prescottem a jeho tchánem George Walkerem vedené Slezsko-americké korporaci (SAC) patřila ocelárna v blízkosti Osvětimi, v níž pracovali táboroví vězni. Jedním z badatelů, který vztahy rodiny Bushů s nacisty blíže prozkoumal, je John Loftus, bývalý distriktní právník oddělení pro válečné zločiny amerického ministerstva spravedl-

————————————-

190Neue Zürcher Zeitung, 20. října 1998.

191Morganové patří k vůdčím iluminátským rodinám.

85

nosti, spoluodpovědný za Florida Holocaust Museum v St. Petersburgu (USA). Loftus prohlašuje, že Bushova rodina v roce 1951, kdy byla UBC konečně rozpuštěna, dostala 1,5 milionu dolarů za svůj podíl. „Odtud pochází bohatství rodiny Bushů. Peníze ovšem pocházejí z Třetí říše!“ uvedl Loftus v projevu. Zjistil, že peníze – v té době úctyhodná částka – mají bezprostřední souvislost s otrockou prací vězňů v Osvětimi. V interview s novinářem Toby Rogersem bývalý distriktní právník prohlásil: „Je již dost zlé, že Bushova rodina ve dvacátých letech pomáhala Thyssenovi s financováním Hitlerova vzestupu, ale pomáhat nepříteli v čase války je čirá zemězrada. Bushova banka pomáhala Thyssenovi vyrábět ocel, s jejíž pomocí byli pobíjeni spojenečtí vojáci. Nicméně jakkoli bylo špatné financování nacistické válečné mašinérie, napomáhání k holocaustu je ještě mnohem větším zločinem. V Thyssenových uhelných dolech byli Židé nuceni k otrocké práci, zvané také opotřebovávací. Mnohé otázky právnického i historického charakteru ohledně rodiny Bushů zůstaly dodnes nezodpovězeny.“

Jak dr. Anthony C. Sutton ve své knize „Wall Street a Hitlerův vzestup“ zdůrazňuje, nelze podíl amerického kapitalismu na válečných přípravách v Německu označit jinak než za fenomenální – byl naprosto klíčový! Je také zcela zřejmé, že rozhodující sektor amerického hospodářství nejenže znal skutečný charakter nacistického režimu, nýbrž jej i při jeho vzestupu všemi myslitelnými způsoby podporoval s plným vědomím, že to povede k válce, do níž bude nevyhnutelně zatažena Evropa i samotná Amerika. Vzhledem k nezpochybnitelným faktům nemůže nikdo argumentovat údajnou neznalostí skutečného stavu věci. Pečlivě zdokumentované důkazy, že instituce amerického bankovního a průmyslového sektoru měly podstatný podíl na vzniku Třetí říše, jsou již veřejně známé! Nalézají se v protokolech o slyšeních nejrůznějších senátních a kongresových výborů z let 1928 až 1946. K nejdůležitějším z dokumentů toho druhu patří House Subcommitte to Investigate Nazi Propaganda (Sněmovní podvýbor ke zkoumání nacistické propagandy) z roku 1934), House Temporary Economic Committtee (Dočasným sněmovním hospodářským výborem) publikovaná zpráva o kartelech a také Senate Subcommittee on War Mobilization (Podvýbor senátu pro válečnou mobilizaci) z roku 1946.

Jakákoli indicie skutečnosti, že Hitler byl podporován Západem, byla při soudních procesech spojenců k objasnění nacistických zločinů prostě ignorována. Tři němečtí členové dozorčí rady I. G. Farben byli norimberským tribunálem shledáni vinnými, američtí členové – Edsel Ford, C. E. Mitchell, Walter Teagle a Paul Warburg – se před tribunálem vůbec neobjevili. Pokud lze z protokolů zjistit, nebyli dokonce nikým ani dotazováni po svých vědomostech ohledně financování Hitlera v roce 1933…

Mnoho historiků nedokáže zodpovědět otázku, co Hitlera roku 1940 přimělo zastavit chystanou invazi do Anglie a nadále ji již nenapadat. Totéž platí o válce s Ruskem: k čemu tažení do Ruska, když bylo zcela zřejmé, že to bude začátek konce? Každý přece předem věděl, že půjde o ztracenou bitvu. Dnes je pro nás mimořádně obtížná představa, že by Hitler dostal rozkaz začít válku a pak by byl nechán si ji prohrát. Pouze ti, kteří pochopili, že skutečně mocní lidé Třetí říše se nacházeli v nám již mezitím dobře známé světové elitě, jsou schopni odhalit tajemství v tajemství. Všichni ostatní se budou dál ptát, kdo byl skutečně odpovědný. Bylo mnoho lidí, na které Hitler tak říkajíc slyšel: v zásadě to byli ti samí, kteří mu pomohli k moci!

Ilumináti, kteří vynesli Hitlera k moci, věděli přesně, co dělali. A jako tak často, i zde měli infiltrované své lidi jako Hitlerovy poradce a osobní strážce! Tak např. osob-

86

 

ní strážce a současně hlídač Hitlera, Sepp Dietrich, byl iluminát. V Hitlerově nejbližším okolí byli vždy ilumináti a satanisti! Také čtyři jeho nejdůležitější poradci byli ilumináty: Rudolf Hess, Martin L. Bormann, Gustav a Alfred Krupp.

 

Advertisements