Poučenie z histórie. Ako sa falšovali historicky prvé “demokratické voľby” v dobe Francúzskej revolúcie

Tí, ktorí sa hlbšie zaujímajú o históriu vedia, že novinka “zastupiteľskej demokracie” a všeľudových volieb bola zavedená do politickej praxe v dobe Veľkej francúzskej revolúcie.

Dejepis to obvykle prezentuje ako veľký pokrok v prospech práv bežných ľudí a prvý krok k spolupodieľaniu sa ľudí na spravovaní vlastnej krajiny.

Takže ako to bolo v skutočnosti?

Zopár fragmentov z málo známych textov dáva úplne iný obraz o danej udalosti…

V skutočnosti celý humbuk okolo prvých “demokratických” volieb slúžil iba k tomu, aby Bavorským Iluminátom formálne legitimizoval prevzatie moci v krajine.

(mimochodom, všimnite si, ako sa dané udalosti ako cez kopirák podobajú na volebný chaos v Československu v roku 1918 a o mnoho desaťročí neskôr pri “demokratických” voľbách roku 1990)

.

Prvý zdroj:

Zfalšované volby

Když se měli volit delegáti Generálních stavů, byl národ dezorientovaný, bez vůd-
ců. Ze dne na den museli být zvoleni dosud neznámí pověřenci; lid na to nebyl připra-
ven…

Přesto, nebo spíše právě proto, všechno proběhlo v největší rychlosti. Delegáti byli
bez otálení nominováni a zkoncipovaly se i všechny potřebné údaje, jako by to byla
pouhá hra.[253] – Vláda dostala od krále výslovný příkaz, „nesnažit se volební hlasování
ovlivňovat“. Agenti krále se tedy do věci nevměšovali, zato jiní na jejich místě dělali
cílevědomou reklamu. Připomeňme si, že podle Cadeta-Gassicourta vévoda d‘Orléans
jednal se všemi vysokými zednáři, aby „předem pojistil volby“. Augustin Cochin, na
staré rukopisy specializovaný archivář, přímo mistrovsky prokázal, jakými metodami
třítečkoví bratři volby zfalšovali. Těm, kdo by se blíže zajímali o skryté fungování vo-
lebních mechanismů, klademe na srdce četbu díla Duch jakobínství [L’esprit du jaco-
binisme].[254] Díky obratnému taktizování, jež Cochin co nejdůkladněji líčí, prodrali se
lóžoví bratři téměř všude ve Francii na klíčová místa.

Místní kroniky nám také dodávají typické příklady zmanipulování voleb. V Joigny
u Sensu zvolilo původní shromáždění šest zástupců, pověřených sepsáním svých před-
stav, a poté určením delegáta třetího stavu, který měl jít do Versailles. Přesto z oněch
šesti zástupců patřilo pět místním tajným společnostem, přijímajících rozkazy z Paříže.
Komu čest, tomu čest: byl to osobně Mistr stolce z Joigny, jenž byl svými bratry vyvo-
len za delegáta.[255]

V Bretani se měly věci zcela podobně. Augustin Cochin probádal místní archivy a
zjistil, že z 53 osob, z nichž se skládala bretoňská delegace kléru, šlechty a třetího sta-
vu, byl neméně než 31 člen lóží.

A téměř stejně to probíhalo i na národní úrovni. Díky svým předchozím tajným do-
hodám se lóžovým bratrům podařilo nechat se zvolit ve všech místech Francie a Na-
varry. Z celkem 1 165 delegátů jich 214 jako zednáře identifikoval Pierre Lamarque,[256]
k nimž je ovšem třeba ještě přičíst lóžové bratry, jež odhalili Henry Coston, abbé Bar-
ruel, redaktoři „Mezinárodního časopisu pro tajné společnosti“ [Revue internationale
des sociétés secrètes] a především F. G. Hourtoulle. Jeho kniha je mimořádně cenná
pro historiky, protože podává rozšířený seznam třítečkových poslanců do Národního
shromáždění roku 1789 a – jako dosud ještě nikým nepodniknutou práci – také soupis
zednářů v Konventu. Hourtoulle svá bádání o Národním shromáždění shrnuje takto:

„29 členů kléru a 1 pravděpodobný; 109 šlechticů a 9 pravděpodobných; 181
člen třetího stavů a 3 pravděpodobní. … To tudíž dává celkový počet 319 zednář-
ských poslanců včetně 13 velmi pravděpodobných. Tedy o dobrých sto více [než
udává Lamarque], aniž by ovšem zkoumání zacházelo do všech detailů.“[257]

Přesto ani tento, již i tak povážlivý počet identifikovaných zednářů, stále ještě ne-
musí souhlasit s realitou. Nesmí se totiž zapomínat, že početné archivní dokumenty
Velkého Orientu zmizely… Mnozí zednáři přece sami uvádějí mnohem vyšší odhady.

Podle bratra Bonneta [258] bylo zednářemi „více než 300“ poslanců. Podle židovského ló-
žového bratra Freda Zellera, tajemníka Bronštejna alias Trockého a bývalého Velmis-
tra Velkého Orientu Francie, „je jistou věcí, že z 578 delegátů třetího stavu do Gene-
rálních stavů jich bylo 477 regulérně zapsáno do zednářské lóže, a rovněž 90 delegátů
šlechty včetně svého předsedy, vévody de Monmorency-Luxembourg. Bylo také něko-
lik zástupců kléru, mezi nimi Sieyès a Talleryand“.[259] Zednářský historik Gaston Mar-
tin, poslanec za Lot-et-Garonne, držitel 31. stupně a člen řádové rady, rovněž tak po-
tvrzuje:

V třetím stavu byly o něco více než dvě třetiny delegátů, patřících k zednář-
stvu. Okamžitě zde zaráží skutečnost, že tento počet není v žádném poměru k li-
dem (necelých 30 000), kteří byli členy lóží v království. V obou ostatních sta-
vech byl jejich podíl mnohem méně významný; klérus čítal několik notorických
bratrů, jako Talleyrand, ale zůstávalo jich málo. … Mezi šlechtou byli zednáři
zastoupeni mnohem hojněji. Téměř všichni ti, které P. Sagnac prokazuje jako pří-
slušníky 90 liberálních a proreformních šlechticů kolem La Rochefoucaulda, La
Fayetta atd., náleželi k velkým lóžím, jež se staly místem setkávání intelektuální
společnosti: ‚Devět Sester‘ nebo lóže v ulici Coq-Héron [‚Společenská Smlou-
va‘]. V tutéž dobu byli však také důvěrníky královského paláce. Není proto nijak
přehnané říci, že přibližně polovina delegátů na Generální stavy náležela k ak-
tivním členům Velkého Orientu Francie. … Ano, znovu opakuji, že nepoměr
mezi tímto procentním podílem a procentním podílem zednářů na obyvatel-
stvu království nezbytně vylučuje jakoukoli myšlenku, že příčinou toho byla
pouhá náhoda.[260]

Zednáři, tvořící 0,1 procenta obyvatelstva, měli více než 50 procent poslanců! Ta-
kový nepoměr nebyl ovšem dílem náhody, nýbrž výsledkem systematického zmanipu-
lování voleb.

Následující obrázek doplňkově prokazuje uchopení oficiální moci skrytou silou.
Jakmile se usadili ve svých pozicích, manipulovali již lóžoví bratři libovolně „vše-
obecnou vůlí“ (údajně vycházející z lidu), a to jak na národní (Národní shromáždění),
tak i na místní úrovni (při koncipování písemných stížností).

zdroj: http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com/literatura/Satanovo_desatero_Boj_papezstvi_proti_zednarstvu_a_lidskym_pravum_I_dil.pdf , str. 106

.

Z iného zdroja:

Jakmile zednáři ovládli masu, podařilo se jim krále donutit k ústupkům. Jedním z nich byly nové, svobodnější volby do Generálních stavů. To byl další krok plánu Iluminati – ovládnout vedení státu cestou voleb. Pro zednáře totiž nebyl úspěch ve volbách ničím složitým. Za prvé s volbami počítali, protože byly součástí plánu, takže měli čas se připravit. Příprava na volby spočívá především v získání vlivu. A to uměli zednáři stoprocentně. Měli ty správné lidi na správné lidi na správných místech. V nadsázce by se dalo říci, že tam, kde docházelo k seskupování lidí vždy byl někdo zednářem a ten nenápadně mezi skupinku šířil myšlenky tak umě, aby je lidé nevědomky převzali za vlastní.

Ve volbách ovládli členové svobodných zednářů přesnou polovinu křesel (mezi významné politické představitele patřil např. La Fayette). A to bylo podle plánu dost, víc by bylo kontraproduktivních. Opozice musí existovat, aby byla v lidech udržována představa, že mají možnost výběru. NAvíc si jako revoluční síla dokázali mezi lidem naprosto dokonale upevňovat pozice. Zednářské lóže například dotovaly noviny, tisknoucí revoluční články. Nebo finančně a materiálně podporovaly rodiny obětí revoluce. S politickou opozicí se také dokázali rozumně domluvit, ať už finančním úplatkem, nebo formou služeb a protislužeb.

zdroj: http://tajnaspolecnost.blogspot.cz/2014/06/velka-francouzska-revoluce-a-svobodni-zednari.html

.

Tretí zdroj:

zatiaľ iba voľne prerozprávané, kým nájdem originál. Bol to krátky článok z encyklopédie, ktorý popisoval, že prvých “demokratických” volieb vo Francúzsku sa zúčastnilo iba 10% voličov, pretože väčšina obyvateľov vôbec nechápala, o čo ide, a navyše myšlienke nedôverovali.

V praxi to však stačilo k tomu, aby slobodomurári využili danú volebnú účasť k obsadeniu nadpolovičného počtu miest v zhromaždení Generálnych stavov a mohli ďalej vystupovať ako “hovorcovia” vôle ľudu.

.

Štvrtý zdroj:

Protokoly sionských mudrcov (1897)

10. protokol

4) Až provedeme státní převrat, řekneme lidu: „Až dosud šlo všechno špatně,
všichni trpěli. My ale odstraníme příčiny vašeho utrpení, kterými jsou národnosti,
hranice a různé státní měny. Jistě, můžete nás odsoudit, ale bude váš odsudek spra-
vedlivý, když ho vynesete dříve, než nám dáte možnost, abychom ukázali své dobré
úmysly?“ Potom nás uvítají s jásotem a ponesou nás triumfálně na ramenou.
Všeobecné hlasovací právo, na něž jsme navykli i nejnižší vrstvy společnosti a
kterého jsme použili jako nástroje k dosažení moci, nám ještě jednou – samozřejmě
naposled – prokáže službu a rozhodne, že jednomyslným přáním lidstva je poznat
nás dříve, než nás bude soudit.

5) Za tím účelem musíme přivést k volebním urnám všechny lidi bez rozdílu
stavu a majetku, abychom pro sebe získali absolutní většinu, kterou bychom nikdy
nedostali od vzdělaných vrstev.

http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com/literatura/Knizata_zloby_Protokoly_sionskych_mudrcu.pdf

.

Doplnené 12.11.2018

Dozvuky siahajúce až po 20. storočie…

“Francouzská vláda je plně pod nadvládou lóží.(…) Počínaje MacMahonem jsou všichni prezidenti republiky nejen členy lóže, ale také činnými agitátory, kteří v nich zaujímají více či méně vedoucí postavení (…) Stejně tak jsou všichni muži, kteří hrají na ministerstvech nebo důležitých státních úřadech nějakou roli, příslušníci řádu. Dá se říci, že ve Francii nemůžete zastávat žádnou významnou funkci, pokud nemáte doporučení ze strany lóže…”

Ernst Freymann 1917

.

Forces occultes (Skryté síly, 1943) – Jak svobodní zednáři manipulují svět z pozadí (sk titulky)

https://www.youtube.com/watch?v=NcwhT91wehA

Film natočený bývalým členom francúzskej slobodomurárskej lóže a dá sa v mnohých ohľadoch považovať za autentický a blízky realite. Je cenný okrem iného aj tým, že veľmi presne rekonštruuje niektoré slobodomurárske prijímacie rituály, ich tajné symboly v podobe klepania, podávaní rúk, hesiel atď.

Film popisuje príbeh naivného francúzskeho politika, ktorý v rámci zvedavosti vstúpil do lóže Grand Orient a následne s Damoklovým mečom prísahy a trestu za jej porušenie sa stal nástrojom židovských slobodomurárov pri realizácii ich politických cieľov.

Príbeh je datovaný do obdobia približne 1930-1939, pričom sa viackrát odvoláva sa na reálne historické politické udalosti.

Je to zaujímavý film, ktorý dobre dokumentuje, akým spôsobom slobodomurári infiltrujú vlády v jednotlivých krajinách.

Za zmienku stojí aj to, že podľa tohto filmu bola koncom 1930tych rokov (v dobe blížiacej sa vojny s Nemeckom) väčšina členov francúzskej vlády členmi slobodomurárskych lóží a tzv. “demokracia” vo Francúzsku bola iba hra pre verejnosť.

Po skončení vojny bol autor filmu uväznený a scenárista v neprítomnosti odsúdený k trestu smrti.

Zdroje:
– youtube verzia, české titulky (zmazané)
– youtube verzia, sk titulky https://www.youtube.com/watch?v=NcwhT91wehA
– verzia na uloz.to
– verzia na webe spiknuti-proti-lidstvu: (.rar) používajte iba ak všetky ostatné zdroje zlyhajú
– poprípade sa dá na youtube nájsť čisto francúzska verzia bez titulkov

 

Advertisements
This entry was posted in História, NeDemokracia, Svetová vláda. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s